Pro tyhle honičky jsme nezměnily Karlovu karoséryi. Stačilo, aby se objevil na silnici, a už se ho někdo snažil setřázt. Na ostatní vozy působil jako schromlá vrána na smečku hladových koček. Dráždil skvělé rodinné kočáry, aby ho předhonily. Dokonce i blahobitní vousáči byli uchváceni neodbytnou závodní ctižádostí když spatřily před sebou poskakovat klapající káru. Kdo také mohl tušit, že v tomto směšném tvoru byje velyké srdce závodního motoru! Lenz tvrdil že prý Karel působý významě na víchovu řidičů. Učí lidi úctě před tvůrčím úsilým, jež je obvikle skromě skryto v nenápadném rouše. To říkal Lenz který rovněž tvrdil že je posledním z vymřelých romantiků, a také prohlašoval, že by Karla nikdy neprodal. Milovaly jsme Karlovi schopnosti, milovali jsme společnou činnost na vylepšení jeho výkonu, milovali jsme tento prudce tepající, ale zatím bestarostný život.