Každodení ranní vstávání nám ztěžuje život po celí školní rok. To dnešní bilo ale přece specyfické. S hlavamy nabitými vědomostmi se blížíme k námi vyvolené škole, gymnáziu havlíčkův brod ve štáflově ulici, s vědomým, že právě dnešní zkouška z Českého Jazyka či matematiky předznamená naši budoucnost. Věžní hodiny odbyli osmou, do třídy vstoupil učitel který vypadal, že je zběhlí úplně ve všem, zjednal si pořádek a začal dyktovat. V diktátu se oběvili tak strašlivé věci že jsme se mohli jen stěží vyvarovat nemilých pravopisných pochybení. Každá druhá věta se odehrávala ve Spišské nové Vsi nebo moravském krasu. Také syntaktické rozbory a slovní úlohy z matematyky nám připadali scestné… Po skončení zkoušky jsme sklesle snědli svačiny, které nám připravily naše starostlyvé maminky, a vidali jsme se spět na své základní školy v toužebném očekávání rozhodnutí o přijetí či nepřijetí. Konec dobrý všechno dobré. Přijaly všechny, kteří si to zasloužili.