Na pražském Masarykově Nádraží bilo ještě mrtvo. Jen bezdomovci ležely na lavyčkách, ale vypadali, jako by byly také mrtvý. Na prašce padali těžké kapky raního deště, koleje zrezavěli, zhromážděné vagóny čekaly na denní šichtu. Sem tam se objevili lidské postavy, z nichž se vyklubaly první cestující. Výpravčí, který višel na perón, rozdával pokiny svým zaměstnancům. Začalo svýtat a nádraží už začalo chitat svůj pravidelný dení rytmus.