Na poslední sobotu v září jsme si smluvili dlouhou tůru. Autobus nás vyvezl do Dolní Malé Ůpy. Ůmyslně jsme podnikli tůru v tuto dobu, neboť už nebývá v podhůří ani na hřebenech mnoho turistů. Na jedné louce jsme viděli ocúny. Byly růžovofialové jako blúza naší Jany. V záři teplých slunečních paprskú vynikalo zbarvení listnatých stromú. Sbalili jsme svetry do batohú a stoupali jsme do Horní Malé Ůpy, dále pak ůbočím přes Soví sedlo na Sněžku. Chlapci kráčeli neúnavně v čele, dívky zústávaly vzadu. Z vrcholu byl ůchvatný rozhled, protože bylo ůplně jasno. Pozorovali jsme stříbrnou stužku řeky Ůpy, jak se vine údolím. Sestoupili jsme přes Rúžovou horu. Tam Petr fotografoval všechny, kdo se zůčastnili naší túry.