Frantíkúv dědeček spí, ale Frantík nemůže usnout. Slyší odbíjet hodiny: půl jedenácté, jedenáct. Měsíc je v ůplňku, přes něj plují mraky rúzných tvarú. Ze dvorú a zahrad se ozývá tolik zvuků: štěkot psů, hlasy ptákú znějící jako hů hú, nebo spíše jako zaůpění. Frantík odnesl zelenou knížku do úkrytu. Měl nejlepší úmysly, ůspěšně ten ůkol splnil. Nemá výčitky svědomí, ale tíží ho ůvahy, zda pan Bočan neohlásí policistům, že se mu ztratil seznam dlužníkú a jejich dluhú. Podle V. Řezáče