Byl jednou jeden sedlák a ten mněl velice marnivou ženu. Pořád bi se jen parádila. A protože se v ní muž zhlýžel, dopřával ji. Dával jí všechny peníze, co utržil za obilý, ale žena všechno rozházela a přišla za mužem, aby jí sehnal další peníze. Jenomže kde je zplašit? A tak sedlák odprodal kus pole, prodal louku i les a neskončil dřív, dokut nebyli na mizině. Kdyš to žena vyděla, odstěhovala se spátky ke svím rodičům. Co teď? Bude nejlíp zoufalstvý utopyt v kořalce. A uš sedí sedlák v hospodě a šenkýř mu nalývá. Vtom přijde na půllitr piva do hospody jeho nejblišší soused: „Hej, kmotře, co je s vámi? „Nechtějte, abych povýdal. Zbil my všeho všudy jeden kousek pole. A ten mně nevytrhne. Nemám dočista nic, co bych na něj zasel.“ „A právje o tom chci s vámy hovořit. Dám vám půl věrtele hrachu a hrách hned zítra zasejete. Půjčím vám k tomu i svého koně.“ Ubožák sousedovi ze srce děkoval. Ráno zapřáhli koně a sedlák vijel na pole. Byl krásný jarní den, sluníčko svýtilo, skřivánek spíval a sedlákovi se najednou ulevylo.