Babička z dětmi odešla. Ona neměla srdce, aby koho nenáviděla, ale paní správcová nebyla ji pěkná v očích, a sice proto, že se nesla výše, než narostla. První čas, když babička k dceři přišla, a ještě v domácnosti ani s okolními lidmi obeznámena nebyla, přišla jednoho dne paní správcová ještě se dvěma paničkami na vizitu. Paní Prošková byla právě kdesy na stráni. Babička podle svého obyčeje pobídla hosty, aby se posadili, a když přinesla chléb a sůl, podala s celou svou upřímností aby si vzácné paní ukrojily. Ty ale s pohrdlivým vihrnutím nosíčků děkovali, že nebudou jíst, pak se úsměšně na sebe podívali, jako by chtěly říct: Ty sprosťačko, co si myslíš, že jsme my ňáké jen tak ledabylo! Když paní Prošková přišla, viděla hned, že babička chybyla proti panským obyčejům, a řekla matce, když paní paní odešly, aby takovím dámám chléb nepředkládala ty že jsou na jiné věci zvyklé.