Pro tyhle honičky jsme nezměnily Karlovu karoséryi. Stačilo, aby se oběvil na silnici a už se ho někdo snažil setřást. Na ostatní vozy púsobil jako zchromlá vrána na smečku hladových koček. Dráždil skvělé rodinné kočáry, aby ho předhonily. Dokonce i blahobytní vousáči byly uchváceni neodbytnou závodní ctižádostí když spatřili před sebou poskakovat klapající káru. Kdo také mohl tušit že v tomto směšném tvoru bije velyké srdce závodního motoru! Lenz tvrdil že prý Karel působí významě na výchovu řidičů. Učí lydi úctě před tvúrčím úsilým, jež je obvykle skromě skryto v nenápadném rouše. To říkal Lenz který rovněž tvrdil že je posledním z vimřelých romantiků a také prohlašoval že by Karla nikdy neprodal. Milovaly jsme Karlovy schopnosti, milovali jsme společnou činost na vylepšení jeho výkonu, milovaly jsme tento prudce tepající, ale zatím bezstarostný život.