Pro tyhle honičky jsme nezměnily karlovu karosériy. Stačilo, aby se oběvil na silnici a už se ho někdo snažil setřást. Na ostatní vozi působil jako schromlá vrána na smečku hladových koček. Dráždil skvělé rodiné kočáry, aby ho předhonily. Dokonce i blahobitní vousáči byli uchváceni neodbitnou závodní ctižádostí když spatřily před sebou poskakovat klapající káru. Kdo také mohl tušit, že v tomto směšném tvoru bije velyké srdce závodního motoru! Lenz tvrdil že prý Karel působý významně na víchovu řidičů. Učí lidi úctě před tvůrčím úsilým, jež je obvikle skromě skryto v nenápadném rouše. To říkal Lenz, který rovněž tvrdil, že je posledním z vimřelých romantiků, a také prohlašoval, že by Karla nikdy neprodal. Milovaly jsme Karlovi schopnosti, milovali jsme společnou činnost na vylepšení jeho víkonu, milovali jsme tento prudce tepající, ale zatím bestarostný život.