Pro tyhle honičky jsme nezměnily karlovu karoséryi. Stačilo, aby se objevil na silnici a už se ho někdo snažil setřást. Na ostatní vozy púsobil jako schromlá vrána na smečku hladových koček. Dráždil skvělé rodiné kočáry, aby ho předhonily. Dokonce i blahobytní vousáči byli uchváceni neodbitnou závodní ctižádostí když spatřily před sebou poskakovat klapající káru. Kdo také mohl tušit, že v tomto směšném tvoru bije veliké srdce závodního motoru! Lenz tvrdil, že prý Karel působý významě na víchovu řidičů. Učí lidi úctě před tvúrčím úsilím, jež je obvykle skromně skryto v nenápadném rouše. To říkal Lenz, který rovněž tvrdil že je posledním z vimřelých romantiků a také prohlašoval že by Karla nikdy neprodal. Milovali jsme Karlovy schopnosti, milovali jsme společnou činnost na vylepšení jeho víkonu, milovaly jsme tento prudce tepající, ale zatím bestarostný život.