Pro tyhle honičky jsme nezměnili Karlovu karosérii. Stačilo, aby se oběvil na silnici a už se ho někdo snažil setřázt. Na ostatní vozy působil jako zchromlá vrána na smečku hladových koček. Dráždil skvělé rodinné kočáry, aby ho předhonily. Dokonce i blahobitní vousáči byli uchváceni neodbitnou závodní ctižádostí, když spatřily před sebou poskakovat klapající káru. Kdo také mohl tušit že v tomto směšném tvoru bije veliké srdce závodního motoru! Lenz tvrdil že prý Karel působí významě na výchovu řidičů. Učí lidi úctě před tvůrčím úsilím, jež je obvykle skromě skryto v nenápadném rouše. To říkal Lenz, který rovněž tvrdil že je posledním z vimřelých romantiků, a také prohlašoval, že by Karla nikdy neprodal. Milovali jsme Karlovi schopnosti, milovaly jsme společnou činnost na vylepšení jeho výkonu, milovaly jsme tento prudce tepající, ale zatím bezstarostný život.