Pro tyhle honičky jsme nezměnily Karlovu karosériy. Stačilo, aby se oběvil na silnici, a už se ho někdo snažil setřást. Na ostatní vozi púsobil jako zchromlá vrána na smečku hladových koček. Dráždil skvělé rodiné kočáry, aby ho předhonili. Dokonce i blahobitní vousáči byly uchváceni neodbitnou závodní ctižádostí, když spatřily před sebou poskakovat klapající káru. Kdo také mohl tušit, že v tomto směšném tvoru bije veliké srdce závodního motoru! Lenz tvrdil že prý Karel působý významě na víchovu řidičů. Učí lidi úctě před tvúrčím úsilým, jež je obvykle skromně skryto v nenápadném rouše. To říkal Lenz, který rovněž tvrdil že je posledním z vymřelých romantiků, a také prohlašoval že by Karla nikdy neprodal. Milovali jsme Karlovi schopnosti, milovaly jsme společnou činost na vylepšení jeho výkonu, milovali jsme tento prudce tepající, ale zatím bestarostný život.