Pro tyhle honičky jsme nezměnily karlovu karosériy. Stačilo, aby se oběvil na silnici, a už se ho někdo snažil setřást. Na ostatní vozi púsobil jako zchromlá vrána na smečku hladových koček. Dráždil skvělé rodinné kočáry, aby ho předhonili. Dokonce i blahobitní vousáči byly uchváceni neodbitnou závodní ctižádostí když spatřily před sebou poskakovat klapající káru. Kdo také mohl tušit že v tomto směšném tvoru bije velyké srce závodního motoru! Lenz tvrdil že prý Karel působý významně na výchovu řidičů. Učí lydi úctě před tvúrčím úsilím, jež je obvikle skromně skryto v nenápadném rouše. To říkal Lenz, který rovněž tvrdil, že je posledním z vymřelých romantiků a také prohlašoval že by Karla nikdy neprodal. Milovaly jsme Karlovy schopnosti, milovali jsme společnou činost na vylepšení jeho víkonu, milovaly jsme tento prudce tepající, ale zatím bestarostný život.