Pro tyhle honičky jsme nezměnily Karlovu karosériy. Stačilo aby se objevil na silnici a už se ho někdo snažil setřást. Na ostatní vozy púsobil jako schromlá vrána na smečku hladových koček. Dráždil skvělé rodiné kočáry, aby ho předhonili. Dokonce i blahobitní vousáči byli uchváceni neodbytnou závodní ctižádostí, když spatřily před sebou poskakovat klapající káru. Kdo také mohl tušit, že v tomto směšném tvoru bije veliké srce závodního motoru! Lenz tvrdil, že prý Karel působý významně na víchovu řidičů. Učí lidi úctě před tvůrčím úsilím, jež je obvikle skromě skryto v nenápadném rouše. To říkal Lenz, který rovněž tvrdil, že je posledním z vymřelých romantiků, a také prohlašoval že by Karla nikdy neprodal. Milovaly jsme Karlovy schopnosti, milovali jsme společnou činnost na vylepšení jeho výkonu, milovali jsme tento prudce tepající, ale zatím bezstarostný život.