V jednom pražském divadle se zkoušela hra bratří Čapků Loupežník v níž jako nápověda pracoval jistý pan Šolle, dlouhý a hubený úředník z poštovní spořitelny na Žižkově. Ale napovídal zle, příliš se vžíval do rolí gestikuloval měnil hlas zkrátka prožíval hru, jako by byl na scéně a tak režisér usoudil, že by se měl nápověda vizkoušet jako herec. A protože to byl režisér předvídavý nabídl mladíkovi roli komickou. Jako blesk s čistého nebe se oběvil komyk Jindřich Plachta herec s nezaměnitelným projevem a neviným zevnějškem jehož laskavému téměř nesmělému humoru se smálo i publikum ve slavném Osvobozeném divadle. Komyk měl ale také jednu velkou vadu protože jako herec-amatér trpěl hroznou trémou. Strachem vždy zezelenal, a když vstoupil na scénu, chvěl se mu hlas. Přesto nikdy nestratil svou popularitu a nebývalou slávu si i při své skromnosti později vydobyl v blískavém a třpytivém světě nalíčených, zářivě vyzývavých filmových hvězd.