Tatínek byl velký čtenář, od dětsví nás zásobil knížkami, což nám nijak nevadilo abichom více méně potají nepročítali celou jeho knihovnu od Havlíčka a nerudy po Soudní lékařstvý. Mimo to náš starý pán zkládal slavnostní proslovy a pak je pohnutým hlasem přetčítal rodině. Protože byl veliký a sylný, napodobyli jsme ho mi kluci s nadšením. Už od nějakých osmy let jsme skládali veršované vinše a jinou toho druhu příležitostnou poeziji. Rád to viděl a povsbuzoval nás. A pak jsme měli babičku, paní mlynářku z Hronova, sbožnou, moudrou a přitom veselou jako skřítek, plnou písniček, ůsloví, pořekadel a lidového humoru. Byla živím stělesněním lidového ducha i jazika našeho kraje.