V příštích dnech se sjelo do zámecké tvrze mnoho vznešených hostí. Jedlo se, pylo a o ničem jiném se nemluvilo, než o blížící se velké události, o souboji, který rozhodne o budoucých majitelích panství zdejšího kraje. Jednoho slunného dne uprostřed léta sešly se hosté v blízkém březovém háji. Jako poslední přicházejí zemanovy sinové. Lesní rohy zasténali. Šípi vilétly z napjatých tětiv. Dva stíny vykreslili na obloze stejné oblouky. Oči všech letěly s nimi ale nestačily jejich rychlosti. Hluboké ticho náhle prolomyl nadšený šum kolemstojících. Opět zazněl táhlí zvuk lesního rohu. Souboj skončil. Okamžik, který rozhodl o budoucích vládcích této krajiny minul. O kterém ze zemanových synů budou moci říkat, že je vítězem? Ale tváře těch, kteří horečně hledají odpověď, zústaly udiveny a zděšeny. Dva šípy, dva střelci, a přece nikdo z nich nevihrává. Ostří šípů dopadla v krátké vzdálenosti od sebe stejně daleko. Údiv pojal všechny, kteří stáli kolem. Starý zeman zvraštil čelo, a nenacházeje najednou slov, přistoupil k objema synům.