Bil jednou jeden sedlák a ten měl velyce marnivou ženu. Pořád bi se jen parádila. A protože se v ní muž zhlížel, dopřával ji. Dával jí všechny peníze, co utržil za obilí, ale žena všechno rosházela a přišla za mužem, aby ji sehnal další peníze. Jenomže kde je splašit? A tak sedlák otprodal kus pole, prodal louku i les a neskončil dřív, dokud nebyly na mizyně. Když to žena viděla, odstěhovala se zpátky ke svím rodičům. Co teď? Bude nejlíp zoufalstvý utopit v kořalce. A uš sedí sedlák v hospodě a šenkýř mu nalývá. Vtom přijde na půllitr pyva do hospody jeho nejbližší soused: „Hej, kmotře, co je s vámy? „Nechtějte, abych povídal. Zbil mi všeho všudy jeden kousek pole. A ten mě nevitrhne. Nemám dočista nic, co bych na něj zasel.“ „A právě o tom chci s vámy hovořit. Dám vám půl věrtele hrachu a hrách hned zýtra zasejete. Půjčím vám k tomu i svého koně.“ Ubožák sousedovi ze srce děkoval. Ráno zapřáhli koně a sedlák vyjel na pole. Byl krásný jarní den, sluníčko svýtilo, skřivánek zpíval a sedlákovi se najednou ulevilo.