Vašek s Brokem mířily k úzké pěšině, která vedla ůdolím kolem potoka. Náhle se chlapec zarazil. U túňky spatřil velikého ptáka, na první pohled čápa, jenže tenhle bil celý černý, jako pomazaný sazemy. Vašek si sedl tam, kde právje stál, a Broka si přitáhl k sobě. Cítil, jak se pes vipjal a temě zavrčel. Pohladil ho, zklonil se k němu a pošeptal mu, abi ztichl. Černý čáp sekl zobanem do vody, okamžitě ho vimrštil a bilo vydět, že něco polkl. Pak zklonil hlavu a váhavje vykročil proti proudu. Zřejmně k další túňce. Vašek počkal, až se vsdálil, a pak opatrně, abi ptáka nevyrušil, kradly se s Brokem strání a k potoku sešly až o kus dál. Černého čápa Vašek ještě nikdy nevyděl. Tiše o tom hovořil k Brokovi a nakázal mu, aby mu v hájence připomněl zeptat se na čápa dědy. Ale Brok měl jiné starosti. Čichem se přesvěčil, že v díře pod kamenem se ukrývá miš, a rozhodl se, že ji vihrabe. Předními tlapkami odhazoval zem tak, že vystřikovala v hroudách daleko za něj.