Probíhající únorový lyžařský vícvik sekundy gymnázia se chýlil ke konci. Promrzlí učitelé daly znamení k návratu zpět na chatu barborka v Peci pod Sněžkou. Děti se těšily na poslední večeři, a slýbený zmrzlynový pohár. Zýtřejší sobotu už budou doma v trutnově se svími rodiči. Dvě židle zůstaly prázdné. Kdo to chybí? Vzpomněly si že se Luděk a Pavel zdržovali vzadu. Hvýzdající vítr se měnil ve vychřici a sněhové vločky naráželi na okenní skla. Týdenní pohoda se rozplinula. Všichni pocítily obavy o své dva kamarády. Skupyny záchranářů pročesávaly mýsta okolo trasy kde by hoši mohli být. Kuželi svýtilen nahradily dení světlo, protože skrze býlé víření a tmu už záchranáři neviděly. Nakonec je objevil Mirek, který se stal minulý týden nejmladším krkonosškým záchranářem. Prozkoumával blíské údolý a našel je schoulené pod nejvyším smrkem. Jeho obětavost zachránila Luďkovi a Pavlovi život, když se nerozumě rozhodly neposlechnout své učitele. Ranní kázaní bylo nepříjemné, ale i mně se ulevilo od ůzkosti mynulé noci protože jsem si vzpoměl na mnoho špatně skončených podobných příběhů.