Probíhající únorový ližařský výcvik sekundy gymnázia se chýlil ke konci. Promrzlí učitelé daly znamení k návratu zpět na chatu Barborka v Peci pod sněžkou. Děti se těšily na poslední večeři, a slýbený zmrzlinový pohár. Zítřejší sobotu už budou doma v Trutnově se svými rodiči. Dvě židle zůstaly prázdné. Kdo to chybí? Vzpomněli si že se Luděk a Pavel zdržovaly vzadu. Hvýzdající vítr se měnil ve vichřici a sněhové vločky naráželi na okení skla. Týdení pohoda se rozplinula. Všichni pocítili obavi o své dva kamarády. Skupyny záchranářů pročesávali mýsta okolo trasy kde by hoši mohli být. Kuželi svítilen nahradili dení světlo protože skrze býlé víření a tmu už záchranáři neviděli. Nakonec je objevil Mirek, který se stal minulý týden nejmladším krkonošským záchranářem. Prozkoumával blíské údolí a našel je schoulené pod nejvyšším smrkem. Jeho objetavost zachránila luďkovi a pavlovi život, když se nerozumě rozhodly neposlechnout své učitele. Ranní kázaní bylo nepříjemné, ale i mě se ulevilo od úskosti mynulé noci, protože jsem si vzpomněl na mnoho špatně skončených podobných příběhů.