V knihovně byla tma jako v hrobje a Harryho jímala hrůza. Rozžehl si svýtilnu, aby mezi řadamy knih vyděl na cestu. Svyt lampi jako by se vznášel ve vzduchu. Odělení s omezeným přístupem bylo ůplně vzadu. Harry opatrně překročil provaz který ony knihy odděloval od zbitku knihovny, zdvyhl lampu a začal číst jejich názvy. Příliš mu toho neřekli. Vybledlím zlatým písmem které se už odlupovalo tam stála slova v jazycích, jimž nerozuměl. Některé knihy ani žádný název neměli. Na jedné z nich byla tmavá skvrna která mu připoměla krev. Harrymu se zježily vlasy na hlavě. Z knih vycházel tichý šepot jako by věděly, že je tu někdo, kdo tu nemá co pohledávat. V tu chvíly ticho protrhli pronikavé skřeky při nichž Harrymu stidla krev v žilách. Kniha křičela. Spěšně ji zaklapl a dal se na útěk.