V knihovně byla tma jako v hrobje a Harryho jímala hrůza. Rozžehl si svítilnu, aby mezi řadamy knih vyděl na cestu. Svit lampy jakoby se vznášel ve vzduchu. Oddělení s omezeným přístupem bylo úplně vzadu. Harry opatrně překročil provaz který ony knihy odděloval od zbitku knihovny zdvyhl lampu a začal číst jejich názvy. Příliš mu toho neřekli. Vybledlím zlatým písmem které se už odlupovalo tam stála slova v jazycích, jimž nerozuměl. Některé knihy ani žádný název neměli. Na jedné z nich byla tmavá skvrna která mu připoměla krev. Harrymu se zježili vlasy na hlavě. Z knih vycházel tichý šepot jakoby věděly, že je tu někdo, kdo tu nemá co pohledávat. V tu chvíly ticho protrhli pronikavé skřeky, při nichž Harrymu stydla krev v žilách. Kniha křičela. Spješně ji zaklapl a dal se na útěk.