Mezi neinformovaným opčanstvem převládá od nepamněti bludný názor, že školství je blahodárná instituce, kde zástupy mládeže jsou poučovány a vychovávány obětavými muži, a ženami. Z tohoto milného předpokladu vycházely všichni reformátoři a bojovníci za novou střední školu, pročež jejich snahy zatím vždy končily nezdarem. Neboť střední škola je ve skutečnosti kolbiště kde utlačovaný lyd studentský vede nesmiřitelný boj proti panujícím kantorům. V tomto zápase jest veškerá iniciativa na straně studentstva. Uvážíme-li, že kantorstvo je vizbrojeno zbraní tak mocnou a drtivou jako jsou pětky neboli pumi, pochopíme jaké vynalézavosti a neúnavnosti je třeba, aby bezbranný študák potřel nepřítele. Mnozí nezasvěcenci se domnívají, že vyučovací hodiny jsou vyplněny intenzívní prací, po které je nutno načerpati nových sil k čemuž jsou určeny přestávky. Ve skutečnosti je přestávka dobou horečné činosti. Za několik minut musí student opsat cvičení z matematiky, které zapoměl doma vypracovat vstřebat do sebe pět stránek o historii punských válek připravit taháky naučit se spaměti Erbenovi Svatební košile, či vyjmenovat Jihoamerické řeky. V hodině pak odpočívá. Někteří nechápavý učitelé žáky ustavičně ruší neustálým vyvoláváním, napomínáním, ba i řevem a pouštěním hrůzi.