Mezi neinformovaným občanstvem převládá od nepamněti bludný názor, že školství je blahodárná instituce kde zástupi mládeže jsou poučovány, a vychovávány obětavými muži a ženami. Z tohoto mylného předpokladu vycházeli všichni reformátoři, a bojovníci za novou střední školu pročež jejich snahy zatím vždy končili nezdarem. Neboť střední škola je ve skutečnosti kolbiště, kde utlačovaný lyd studentský vede nesmyřitelný boj proti panujícím kantorům. V tomto zápase jest veškerá inicyativa na straně studentstva. Uvážíme-li, že kantorstvo je vizbrojeno zbraní tak mocnou a drtivou jako jsou pětky neboli pumy, pochopíme, jaké vynalézavosti a neúnavnosti je třeba, aby bezbraný študák potřel nepřítele. Mnozí nezasvěcenci se domnívají, že vyučovací hodiny jsou vyplněny intenzívní prací po které je nutno načerpati nových sil k čemuž jsou určeny přestávky. Ve skutečnosti je přestávka dobou horečné činosti. Za několik minut musí student opsat cvičení z matematiky, které zapoměl doma vypracovat vstřebat do sebe pět stránek o historiji Punských válek, připravit taháky, naučit se spaměti Erbenovy svatební košile či vyjmenovat jihoamerické řeky. V hodině pak odpočívá. Někteří nechápavý učitelé žáky ustavičně ruší neustálým vyvoláváním, napomínáním, ba i řevem a pouštěním hrůzy.