Mezi neinformovaným opčanstvem převládá od nepamněti bludný názor, že školství je blahodárná instituce, kde zástupy mládeže jsou poučovány a vychovávány obětavými muži, a ženami. Z tohoto mylného předpokladu vycházeli všichni reformátoři a bojovníci za novou střední školu, pročež jejich snahy zatím vždy končily nezdarem. Neboť Střední škola je ve skutečnosti kolbiště kde utlačovaný lyd studencký vede nesmiřitelný boj proti panujícím kantorům. V tomto zápase jest veškerá inyciativa na straně studenctva. Uvážíme-li, že kantorstvo je vyzbrojeno zbraní tak mocnou a drtivou jako jsou pětky neboli pumy, pochopíme, jaké vynalézavosti a neúnavnosti je třeba, aby bezbranný študák potřel nepřítele. Mnozí nezasvěcenci se domnívají, že vyučovací hodiny jsou vyplněny intenzívní prací po které je nutno načerpati nových sil k čemuž jsou určeny přestávky. Ve skutečnosti je přestávka dobou horečné činosti. Za několik mynut musí student opsat cvičení z matematiky které zapoměl doma vypracovat, vstřebat do sebe pět stránek o historii Punských válek připravit taháky, naučit se zpaměti Erbenovi Svatební košile či vyjmenovat jihoamerické řeky. V hodině pak odpočívá. Někteří nechápavý učitelé žáky ustavičně ruší neustálím vyvoláváním, napomínáním ba i řevem a pouštěním hrůzi.