Každodenní raní vstávání nám ztěžuje život po celí školní rok. To dnešní bilo ale přece specyfycké. S hlavamy nabytými vědomostmi se blýžíme k námi vyvolené škole, gymnáziu havlíčkův Brod ve Štáflově Ulici, s vědomím, že právě dnešní zkouška z českého jazyka či matematiky předznamená naši budoucnost. Věžní hodiny odbyli osmou, do třídy vstoupil učitel který vypadal, že je zběhlí úplně ve všem, zjednal si pořádek a začal diktovat. V dyktátu se oběvili tak strašlivé věci že jsme se mohli jen stěží vyvarovat nemylých pravopisných pochybení. Každá druhá věta se odehrávala ve spišské Nové Vsi nebo Moravském krasu. Také syntaktické rozbory a slovní úlohy z matematiky nám připadaly zcestné… Po skončení zkoušky jsme sklesle snědli svačiny které nám připravily naše starostlivé maminky a vydali jsme se zpět na své Základní školy v toužebném očekávání rozhodnutí o přijetí či nepřijetí. Konec dobrý všechno dobré. Přijaly všechny, kteří si to zasloužili.