Každodení raní vstávání nám ztěžuje život po celý školní rok. To dnešní bilo ale přece specyfické. S hlavamy nabytými vědomostmy se blížíme k námi vyvolené škole, gymnáziu havlíčkův Brod ve štáflově ulici, s vědomým, že právě dnešní zkouška z českého jazyka či Matematiky předznamená naši budoucnost. Věžní hodiny odbily osmou do třídy vstoupil učitel který vypadal, že je zběhlí úplně ve všem zjednal si a začal začal dyktovat. V diktátu se objevily tak strašlivé věci, že jsme se mohly jen ztěží vyvarovat nemylých pravopysných pochybení. Každá druhá věta se odehrávala ve spišské Nové vsi nebo moravském krasu. Také syntaktycké rozbory a slovní úlohy z matematiky nám připadaly zcestné… Po zkončení zkoušky jsme zklesle snědli svačiny, které nám připravily naše starostlyvé maminky, a vidali jsme se zpět na své základní školy v toužebném očekávání rozhodnutí o přijetí či nepřijetí. Konec dobrý všechno dobré. Přijaly všechny, kteří si to zasloužily.