Pro tyhle honičky jsme nezměnili Karlovu karosériy. Stačilo aby se oběvil na silnici a už se ho někdo snažil setřázt. Na ostatní vozi púsobil jako schromlá vrána na smečku hladových koček. Dráždil skvělé rodinné kočáry, aby ho předhonily. Dokonce i blahobitní vousáči byli uchváceni neodbitnou závodní ctižádostí když spatřili před sebou poskakovat klapající káru. Kdo také mohl tušit že v tomto směšném tvoru byje velyké srdce závodního motoru! Lenz tvrdil že prý Karel působí významně na víchovu řidičů. Učí lydi úctě před tvůrčím úsilím, jež je obvikle skromně skryto v nenápadném rouše. To říkal Lenz, který rovněž tvrdil, že je posledním z vymřelých romantiků, a také prohlašoval, že by Karla nikdy neprodal. Milovaly jsme Karlovy schopnosti, milovaly jsme společnou činnost na vylepšení jeho víkonu, milovaly jsme tento prudce tepající, ale zatím bezstarostný život.