Pro tyhle honičky jsme nezměnily karlovu karosériy. Stačilo aby se objevil na silnici a už se ho někdo snažil setřást. Na ostatní vozy působil jako zchromlá vrána na smečku hladových koček. Dráždil skvělé rodinné kočáry, aby ho předhonili. Dokonce i blahobitní vousáči byli uchváceni neodbitnou závodní ctižádostí když spatřily před sebou poskakovat klapající káru. Kdo také mohl tušit že v tomto směšném tvoru bije velyké srdce závodního motoru! Lenz tvrdil, že prý Karel působý významně na výchovu řidičů. Učí lidi úctě před tvůrčím úsilím, jež je obvykle skromně skryto v nenápadném rouše. To říkal Lenz, který rovněž tvrdil že je posledním z vimřelých romantiků, a také prohlašoval že by Karla nikdy neprodal. Milovaly jsme Karlovi schopnosti, milovali jsme společnou činnost na vylepšení jeho výkonu, milovali jsme tento prudce tepající, ale zatím bestarostný život.