Pro tyhle honičky jsme nezměnili Karlovu karoséryi. Stačilo aby se objevil na silnici, a už se ho někdo snažil setřást. Na ostatní vozi púsobil jako schromlá vrána na smečku hladových koček. Dráždil skvělé rodinné kočáry, aby ho předhonili. Dokonce i blahobitní vousáči byly uchváceni neodbitnou závodní ctižádostí, když spatřili před sebou poskakovat klapající káru. Kdo také mohl tušit, že v tomto směšném tvoru byje veliké srdce závodního motoru! Lenz tvrdil, že prý Karel působí významně na výchovu řidičů. Učí lidi úctě před tvúrčím úsilím, jež je obvykle skromě skryto v nenápadném rouše. To říkal Lenz, který rovněž tvrdil, že je posledním z vimřelých romantiků, a také prohlašoval, že by Karla nikdy neprodal. Milovali jsme Karlovi schopnosti, milovaly jsme společnou činost na vylepšení jeho výkonu, milovali jsme tento prudce tepající, ale zatím bezstarostný život.