Vašek s Brokem mířily k úské pješině, která vedla údolím kolem potoka. Náhle se chlapec zarazil. U túňky spatřil velykého ptáka, na první pohlet čápa, jenže tenhle bil celí černý, jako pomazaný sazemi. Vašek si sedl tam, kde právje stál, a Broka si přitáhl k sobě. Cítil, jak se pes vipjal a temě zavrčel. Pohladil ho, sklonil se k němu a pošeptal mu, abi ztichl. Černý čáp sekl zobanem do vody, okamžitě ho vimrštil a bylo vidět, že něco polkl. Pak sklonil hlavu a váhavje vikročil proti proudu. Zřejmě k další tůňce. Vašek počkal, až se vsdálil, a pak opatrně, abi ptáka nevirušil, kradly se s Brokem strání a k potoku sešly aš o kus dál. Černého čápa Vašek ještě nikdy neviděl. Tiše o tom hovořil k Brokovi a nakázal mu, abi mu v hájence připoměl zeptat se na čápa dědy. Ale Brok mněl jiné starosti. Čichem se přesvěčil, že v díře pod kamenem se ukrývá miš, a rozhodl se, že ji vyhrabe. Předními tlapkamy odhazoval zem tak, že vystřikovala v hroudách daleko za něj.