Vašek s Brokem mířily k úské pješině, která vedla ůdolím kolem potoka. Náhle se chlapec zarazyl. U túňky spatřil velykého ptáka, na první pohled čápa, jenže tenhle bil celí černý, jako pomazaný sazemy. Vašek si sedl tam, kde právě stál, a Broka si přitáhl k sobě. Cítil, jak se pes vypjal a temě zavrčel. Pohladil ho, zklonil se k němu a pošeptal mu, aby ztichl. Černý čáp sekl zobanem do vody, okamžitě ho vymrštil a bilo vydět, že něco polkl. Pak sklonil hlavu a váhavě vikročil proti proudu. Zřejmě k další tůňce. Vašek počkal, až se vsdálil, a pak opatrně, aby ptáka nevirušil, kradly se s Brokem strání a k potoku sešli až o kus dál. Černého čápa Vašek ještě nikdy nevyděl. Tiše o tom hovořil k Brokovy a nakázal mu, aby mu v hájence připoměl zeptat se na čápa dědy. Ale Brok měl jiné starosti. Čichem se přesvědčil, že v díře pod kamenem se ukrývá myš, a rozhodl se, že ji vihrabe. Přednímy tlapkamy odhazoval zem tak, že vistřikovala v hroudách daleko za něj.