Probýhající únorový ližařský vícvik sekundy gymnázia se chýlil ke konci. Promrzlý učitelé daly znamení k návratu zpět na chatu barborka v Peci pod Sněžkou. Děti se těšily na poslední večeři a slýbený zmrzlynový pohár. Zýtřejší sobotu už budou doma v trutnově se svími rodiči. Dvě židle zůstaly prázdné. Kdo to chybí? Vzpomněly si že se Luděk a Pavel zdržovali vzadu. Hvýzdající výtr se měnil ve vichřici a sněhové vločky naráželi na okenní skla. Týdenní pohoda se rozplinula. Všichni pocítily obavi o své dva kamarády. Skupyny záchranářů pročesávaly mýsta okolo trasy kde by hoši mohli být. Kužely svýtilen nahradili dení světlo protože skrze býlé výření a tmu už záchranáři neviděly. Nakonec je objevil Mirek, který se stal minulí týden nejmladším krkonosškým záchranářem. Prozkoumával blíské údolý a našel je schoulené pod nejvišším smrkem. Jeho objetavost zachránila luďkovi a pavlovi život, když se nerozumě rozhodli neposlechnout své učitele. Raní kázaní bylo nepříjemné, ale i mně se ulevilo od ůzkosti minulé noci, protože jsem si vzpomněl na mnoho špatně skončených podobných příběhů.