Nedávno byla v dením tisku uveřejněna reportáž o studánkách v šumavských lesích. Připomněla čtenářům i známé Sládkovi verše a vybídla k zamišlení nad našimi Vodními zdroji. V minulích dobách pohlížely lidé na vodu jako na nebezpečný živel před nímž se musí chránit. Jejich obavi vyplívaly ze zkušeností s povodněmy, které přicházely zvlášť na jaře, když v horách tálo a způsobovali velké škody. Proudům vod, jež se řítili jako lavyna, neodolali mnohdy ani sylné stromi a lydská obydlí. Rozvoj vědy a technyky ve 20. století umožnil spoutat neskrotný živel, a přinutit ho aby lidem prospíval. Dnes jsme si dobře vědomi, že pitná voda je pro člověka nejcennější kapalinou. Na dostatečném množství vody závisý také zemědělská a průmislová výroba. Proto je třeba vodu chránit a ůsporně využívat všech jejích zdrojú.