První vážnější zranění mi přinesla cyklystika. Když mi bylo asi pět let dostal jsem od rodičů kolo. Tatínek mi vysvětlil, jak se na kole jezdí. Zapoměl však na jednu maličkost, nenaučil mně brzdit. Zpočátku mi to nevadilo, ale když jsem se rozjel z menšího kopce před naším domem, domem bylo zle. Vyvrcholením mé dlouhodobé sportovní karyéry byl lyžařský vícvik. Bylo to v sedmé. třídě. Zúčastnil jsem se tehdy týdenního výcviku ve Vysokých tatrách. Poslední den jsme vijeli na náročnější svah, a tak mohli ližovat jen ti nejlepší, nejodvážnější. Já byl mezi nimi. Hned při první jízdě mně však zpadla čepice na oči, následoval pád, bezpečnostní vázání nevypnulo a horská Služba měla pohotovost. Jízda na kanadských saních a tří denní pobit v nemocnici byly rozhodně mým největším zážitkem v životě.