Každodení raní vstávání nám ztěžuje život po celý školní rok. To dnešní bilo ale přece specyfické. S hlavamy nabytými vědomostmy se blížíme k námi vivolené škole, Gymnáziu havlíčkův brod ve štáflově Ulici, s vědomím, že právě dnešní skouška z Českého jazyka či matematiky předznamená naši budoucnost. Věžní hodiny odbyli osmou, do třídy vstoupil učitel který vypadal, že je zběhlí úplně ve všem zjednal si a začal začal dyktovat. V dyktátu se objevily tak strašlivé věci že jsme se mohly jen ztěží vyvarovat nemylých pravopysných pochybení. Každá druhá věta se odehrávala ve Spišské Nové Vsi nebo Moravském krasu. Také syntaktycké rozbory a slovní úlohy z matematiky nám připadali scestné… Po zkončení skoušky jsme sklesle snědli svačiny, které nám připravily naše starostlyvé maminky a vidali jsme se spět na své základní školy v toužebném očekávání rozhodnutí o přijetí, či nepřijetí. Konec dobrý, všechno dobré. Přijali všechny, kteří si to zasloužili.