V jednom Pražském divadle se zkoušela hra bratří čapků Loupežník v níž jako nápověda pracoval jistý pan Šolle dlouhý a hubený úředník z Poštovní spořitelny na žižkově. Ale napovídal zle příliš se vžíval do rolí gestikuloval měnil hlas zkrátka prožíval hru, jako by byl na scéně, a tak režisér usoudil že by se měl nápověda vizkoušet jako herec. A protože to byl režisér předvídavý, nabídl mladíkovi roli komyckou. Jako blesk z čistého nebe se oběvil komik Jindřich Plachta, herec s nezamněnitelným projevem a nevinným zevnějškem jehož laskavému téměř nesmělému humoru se smálo i publykum ve slavném Osvobozeném divadle. Komik měl ale také jednu velkou vadu, protože jako herec-amatér trpjel hroznou trémou. Strachem vždy zezelenal, a když vstoupil na scénu chvěl se mu hlas. Přesto nikdy neztratil svou popularitu a nebývalou slávu si i při své skromnosti později vidobyl v blískavém a třpytivém světě nalýčených, zářivě vyzývavých filmových hvězd.