V jednom pražském divadle se skoušela hra bratří čapků loupežník, v níž jako nápovjeda pracoval jistý pan Šolle, dlouhý a hubený úředník z poštovní Spořitelny na žižkově. Ale napovídal zle příliš se vžíval do rolí gestikuloval, měnil hlas, zkrátka prožíval hru, jako by byl na scéně a tak režisér usoudil, že by se měl nápověda vizkoušet jako herec. A protože to byl režisér předvídavý nabídl mladíkovi roli komyckou. Jako blesk z čistého nebe se objevil komyk Jindřich Plachta, herec s nezaměnitelným projevem a neviným zevnějškem jehož laskavému, téměř nesmělému humoru, se smálo i publikum ve slavném Osvobozeném divadle. Komik měl ale také jednu velkou vadu protože jako herec-amatér trpjel hroznou trémou. Strachem vždy zezelenal a když vstoupil na scénu, chvěl se mu hlas. Přesto nikdy neztratil svou popularitu a nebývalou slávu si i při své skromnosti později vydobil v blýskavém a třpytivém světě nalýčených, zářivě vyzívavých filmových hvězd.