V jednom pražském divadle se zkoušela hra bratří čapků Loupežník v níž jako nápověda pracoval jistý pan Šolle, dlouhý a hubený úředník z Poštovní spořitelny na žižkově. Ale napovídal zle příliš se vžíval do rolí, gestikuloval, měnil hlas, zkrátka prožíval hru jako by byl na scéně a tak režisér usoudil, že by se měl nápověda vizkoušet jako herec. A protože to byl režisér předvídavý nabídl mladíkovy roly komyckou. Jako blesk s čistého nebe se oběvil komik Jindřich Plachta, herec s nezaměnitelným projevem a nevinným zevnějškem jehož laskavému téměř nesmělému humoru, se smálo i publikum ve slavném osvobozeném divadle. Komik měl ale také jednu velkou vadu protože jako herec-amatér trpjel hroznou trémou. Strachem vždy zezelenal, a když vstoupil na scénu chvěl se mu hlas. Přesto nikdy neztratil svou popularytu a nebývalou slávu si i při své skromnosti později vidobyl v blískavém a třpytivém světě nalíčených, zářivě vyzívavých filmových hvězd.