Byl jednou jeden sedlák a ten měl velice marnivou ženu. Pořád bi se jen parádila. A protože se v ní muž zhlýžel, dopřával jí. Dával ji všechny peníze, co utržil za obilý, ale žena všechno rozházela a přišla za mužem, aby ji sehnal další peníze. Jenomže kde je zplašit? A tak sedlák odprodal kus pole, prodal louku i les a neskončil dřív, dokud nebyly na mizyně. Kdyš to žena vyděla, odstěhovala se spátky ke svým rodičům. Co teď? Bude nejlýp zoufalstvý utopit v kořalce. A uš sedí sedlák v hospodě a šenkýř mu nalívá. Vtom přijde na půllitr piva do hospody jeho nejblišší soused: „Hej, kmotře, co je s vámy? „Nechtějte, abych povídal. Zbyl mi všeho všudy jeden kousek pole. A ten mně nevitrhne. Nemám dočista nic, co bych na něj zasel.“ „A právje o tom chci s vámy hovořit. Dám vám půl věrtele hrachu a hrách hned zýtra zasejete. Půjčím vám k tomu i svého koně.“ Ubožák sousedovi ze srdce děkoval. Ráno zapřáhly koně a sedlák vyjel na pole. Byl krásný jarní den, sluníčko svýtilo, skřivánek spíval a sedlákovi se najednou ulevilo.