Pro tyhle honičky jsme nezměnily Karlovu karosérii. Stačilo, aby se oběvil na silnici, a už se ho někdo snažil setřázt. Na ostatní vozy púsobil jako zchromlá vrána na smečku hladových koček. Dráždil skvělé rodiné kočáry, aby ho předhonily. Dokonce i blahobytní vousáči byli uchváceni neodbitnou závodní ctižádostí, když spatřili před sebou poskakovat klapající káru. Kdo také mohl tušit že v tomto směšném tvoru byje velyké srdce závodního motoru! Lenz tvrdil, že prý Karel působí významě na výchovu řidičů. Učí lydi úctě před tvůrčím úsilým, jež je obvykle skromě skryto v nenápadném rouše. To říkal Lenz, který rovněž tvrdil že je posledním z vymřelých romantiků a také prohlašoval, že by Karla nikdy neprodal. Milovali jsme Karlovi schopnosti, milovaly jsme společnou činnost na vylepšení jeho výkonu, milovaly jsme tento prudce tepající, ale zatím bezstarostný život.