Mezi ohradou dílny a posledním činžákem se z jedné strany táhl strmý břeh zarostlí křovím. Z druhé se bjelal nízký dřevěnný plod zběrny železa. Proti poslednímu činžáku ůstila do ulice opuštěná ulička, na jejímž konci parkoval kropicí vůz. Mohutný zadek, který vystrkoval do ulice, svýtil čerstvím oranžovím nátěrem. Posadil jsem se na trávník hned vedle ohrady. Očouzená omítka, několik továrních komínú, které čněly za nejblišími střechamy, nedaleká trať, odkud jsem slišel drnčivé posunování vagonů, mi připomínali mé nejrannější dětství. V půl deváté přiharašilo nákladní auto a vysipalo na chodník před sběrnu haldu plechovek. Ty plechovky nebyly kupodivu ani rezavé, ani pomalované, dokonce ani pomačkané.