V knihovně byla tma jako v hrobě a Harryho jímala hrůza. Rozžehl si svítilnu, aby mezi řadami knih vyděl na cestu. Svyt lampi jakoby se vznášel ve vzduchu. Odělení s omezeným přístupem bylo úplně vzadu. Harry opatrně překročil provaz, který ony knihy oděloval od zbytku knihovny, zdvihl lampu a začal číst jejich názvy. Příliš mu toho neřekly. Vybledlím zlatým písmem které se už odlupovalo tam stála slova v jazycích, jimž nerozumněl. Některé knihy ani žádný název neměly. Na jedné z nich byla tmavá skvrna která mu připomněla krev. Harrymu se zježili vlasy na hlavě. Z knih vycházel tichý šepot, jakoby věděly, že je tu někdo kdo tu nemá co pohledávat. V tu chvíly ticho protrhly pronikavé skřeky při nichž Harrymu stydla krev v žilách. Kniha křičela. Spěšně ji zaklapl a dal se na útěk.