Na nový Rok, v ten vijimečný den si dáváme přecevzetí, abichom se zbavili zlozviků či nekalích ůmyslů. Pro mě bude zřejmě tou chvílí slibú okamžik, kdy mě poštou dojde vyrozumnění, že jsem se stal studentem gymnázia na třídě Kapitána jaroše v brně. Kdybyste jen tušili, jak se zmnění můj životní styl, překročím-ly práh vytouženého Gymnázia! Vím, že hry, jimš jsem se oddával na Základní škole nenávratně uplynuly a že nastupuje období usilovného nabívání vědomostí a to bez zbitečného plítvání časem. Musím také promislet, jak budu zvládat své sportování, a jak si rozvrhnu trénink. Rozhodně však chci zústat hbitý a ne neohrabaný jako kopito nebo pomalý jako hlemížď. Těším se na hodiny České lyteratury, neboť jsem od děctví horlivý čtenář. Jsem srozuměn i s tím, že shlédnu většinu představení v Městském divadle v Brně. A co ještě slýbím? Nebudu žvýkat při vyučování, nebudu tropyt povik o přestávkách a zdvořile se budu zdravyt s tamějšími učitely. Nic ze svých předsevzetí nepovažuji za objeť, protože sistematické vzdělání, které mi škola poskytne, je pro mětou nejcennější hodnotou.