Pro tyhle honičky jsme nezměnili Karlovu karosériy. Stačilo aby se objevil na silnici, a už se ho někdo snažil setřázt. Na ostatní vozy působil jako zchromlá vrána na smečku hladových koček. Dráždil skvělé rodiné kočáry, aby ho předhonily. Dokonce i blahobytní vousáči byly uchváceni neodbytnou závodní ctižádostí když spatřili před sebou poskakovat klapající káru. Kdo také mohl tušit, že v tomto směšném tvoru bije velyké srdce závodního motoru! Lenz tvrdil, že prý Karel působý významně na víchovu řidičů. Učí lydi úctě před tvůrčím úsilím, jež je obvikle skromně skryto v nenápadném rouše. To říkal Lenz, který rovněž tvrdil, že je posledním z vimřelých romantiků, a také prohlašoval, že by Karla nikdy neprodal. Milovaly jsme Karlovi schopnosti, milovaly jsme společnou činost na vylepšení jeho víkonu, milovaly jsme tento prudce tepající, ale zatím bezstarostný život.