Pro tyhle honičky jsme nezměnili Karlovu karosériy. Stačilo, aby se oběvil na silnici a už se ho někdo snažil setřást. Na ostatní vozy púsobil jako schromlá vrána na smečku hladových koček. Dráždil skvělé rodiné kočáry, aby ho předhonily. Dokonce i blahobitní vousáči byli uchváceni neodbitnou závodní ctižádostí, když spatřily před sebou poskakovat klapající káru. Kdo také mohl tušit, že v tomto směšném tvoru bije velyké srdce závodního motoru! Lenz tvrdil, že prý Karel působý významně na výchovu řidičů. Učí lydi úctě před tvůrčím úsilým, jež je obvykle skromě skryto v nenápadném rouše. To říkal Lenz, který rovněž tvrdil že je posledním z vimřelých romantiků, a také prohlašoval že by Karla nikdy neprodal. Milovali jsme Karlovi schopnosti, milovali jsme společnou činnost na vylepšení jeho víkonu, milovaly jsme tento prudce tepající, ale zatím bezstarostný život.