Pro tyhle honičky jsme nezměnily Karlovu karosérii. Stačilo aby se oběvil na silnici, a už se ho někdo snažil setřázt. Na ostatní vozi púsobil jako zchromlá vrána na smečku hladových koček. Dráždil skvělé rodiné kočáry, aby ho předhonili. Dokonce i blahobitní vousáči byly uchváceni neodbitnou závodní ctižádostí, když spatřili před sebou poskakovat klapající káru. Kdo také mohl tušit, že v tomto směšném tvoru byje velyké srdce závodního motoru! Lenz tvrdil že prý Karel působí významně na výchovu řidičů. Učí lidi úctě před tvůrčím úsilím, jež je obvikle skromě skryto v nenápadném rouše. To říkal Lenz, který rovněž tvrdil, že je posledním z vymřelých romantiků, a také prohlašoval, že by Karla nikdy neprodal. Milovaly jsme Karlovy schopnosti, milovaly jsme společnou činnost na vylepšení jeho výkonu, milovaly jsme tento prudce tepající, ale zatím bestarostný život.