Pro tyhle honičky jsme nezměnili karlovu karosériy. Stačilo aby se objevil na silnici a už se ho někdo snažil setřázt. Na ostatní vozy působil jako zchromlá vrána na smečku hladových koček. Dráždil skvělé rodiné kočáry, aby ho předhonili. Dokonce i blahobitní vousáči byly uchváceni neodbitnou závodní ctižádostí, když spatřily před sebou poskakovat klapající káru. Kdo také mohl tušit, že v tomto směšném tvoru byje veliké srdce závodního motoru! Lenz tvrdil, že prý Karel působý významně na výchovu řidičů. Učí lydi úctě před tvúrčím úsilím, jež je obvykle skromě skryto v nenápadném rouše. To říkal Lenz který rovněž tvrdil že je posledním z vymřelých romantiků a také prohlašoval, že by Karla nikdy neprodal. Milovali jsme Karlovi schopnosti, milovaly jsme společnou činost na vylepšení jeho výkonu, milovaly jsme tento prudce tepající, ale zatím bezstarostný život.