Bil jednou jeden sedlák a ten mněl velyce marnivou ženu. Pořád by se jen parádila. A protože se v ní muž zhlýžel, dopřával jí. Dával ji všechny peníze, co utržil za obilí, ale žena všechno rozházela a přišla za mužem, aby jí sehnal další peníze. Jenomže kde je splašit? A tak sedlák otprodal kus pole, prodal louku i les a neskončil dřív, dokud nebyly na mizyně. Když to žena vyděla, odstěhovala se spátky ke svím rodičům. Co teď? Bude nejlíp zoufalství utopyt v kořalce. A uš sedí sedlák v hospodě a šenkýř mu nalývá. Vtom přijde na půllytr piva do hospody jeho nejbliší soused: „Hej, kmotře, co je s vámy? „Nechtějte, abych povýdal. Zbil my všeho všudy jeden kousek pole. A ten mně nevitrhne. Nemám dočista nic, co bych na něj zasel.“ „A právě o tom chci s vámi hovořit. Dám vám půl věrtele hrachu a hrách hned zýtra zasejete. Půjčím vám k tomu i svého koně.“ Ubožák sousedovi ze srce děkoval. Ráno zapřáhly koně a sedlák vijel na pole. Bil krásný jarní den, sluníčko svýtilo, skřivánek spíval a sedlákovi se najednou ulevylo.