Mezi neinformovaným občanstvem převládá od nepamněti bludný názor že školství je blahodárná Instituce, kde zástupi mládeže jsou poučovány a vychovávány obětavými muži a ženami. Z tohoto mylného předpokladu vycházely všichni reformátoři a bojovníci za novou Střední školu, pročež jejich snahy zatím vždy končily nezdarem. Neboť střední škola je ve skutečnosti kolbiště kde utlačovaný lyd studencký vede nesmiřitelný boj proti panujícím kantorům. V tomto zápase jest veškerá iniciatyva na straně studentstva. Uvážíme-li, že kantorstvo je vizbrojeno zbraní tak mocnou a drtivou jako jsou pětky neboli pumy, pochopíme jaké vynalézavosti a neúnavnosti je třeba aby bezbranný študák potřel nepřítele. Mnozí nezasvěcenci se domnívají, že vyučovací hodiny jsou vyplněny intenzívní prací, po které je nutno načerpati nových sil k čemuž jsou určeny přestávky. Ve skutečnosti je přestávka dobou horečné činnosti. Za několik minut musí student opsat cvičení z matematiky, které zapomněl doma vypracovat vstřebat do sebe pět stránek o historiji Punských válek připravit taháky naučit se zpaměti Erbenovi Svatební košile či vyjmenovat Jihoamerické řeky. V hodině pak odpočívá. Někteří nechápavý učitelé žáky ustavičně ruší neustálím vyvoláváním, napomínáním ba i řevem a pouštěním hrůzy.