Mezi neinformovaným opčanstvem převládá od nepamněti bludný názor že školství je blahodárná instituce kde zástupy mládeže jsou poučovány, a vychovávány obětavými muži a ženami. Z tohoto milného předpokladu vycházely všichni reformátoři, a bojovníci za novou Střední školu, pročež jejich snahy zatím vždy končili nezdarem. Neboť střední škola je ve skutečnosti kolbiště, kde utlačovaný lid studentský vede nesmiřitelný boj proti panujícím kantorům. V tomto zápase jest veškerá iniciativa na straně studenctva. Uvážíme-li, že kantorstvo je vizbrojeno zbraní tak mocnou a drtivou jako jsou pětky neboli pumy pochopíme, jaké vynalézavosti a neúnavnosti je třeba aby bezbraný študák potřel nepřítele. Mnozí nezasvěcenci se domnívají že vyučovací hodiny jsou vyplněny intenzívní prací, po které je nutno načerpati nových sil, k čemuž jsou určeny přestávky. Ve skutečnosti je přestávka dobou horečné činosti. Za několik minut musí student opsat cvičení z matematiky které zapomněl doma vypracovat, vstřebat do sebe pět stránek o historii punských válek, připravit taháky naučit se spaměti Erbenovi Svatební košile, či vyjmenovat jihoamerické řeky. V hodině pak odpočívá. Někteří nechápavý učitelé žáky ustavičně ruší neustálým vyvoláváním, napomínáním ba i řevem a pouštěním hrůzi.