Každodení ranní vstávání nám stěžuje život po celí školní rok. To dnešní bylo ale přece specyfycké. S hlavami nabitými vědomostmi se blýžíme k námi vivolené škole, gymnáziu havlíčkův brod ve Štáflově ulici, s vědomím, že právě dnešní skouška z Českého jazyka či matematiky předznamená naši budoucnost. Věžní hodiny odbily osmou, do třídy vstoupil učitel, který vypadal, že je zběhlí úplně ve všem, zjednal si a začal začal diktovat. V dyktátu se objevily tak strašlivé věci, že jsme se mohly jen stěží vivarovat nemylých pravopisných pochybení. Každá druhá věta se odehrávala ve Spišské Nové vsi nebo Moravském Krasu. Také syntaktické rozbory a slovní úlohy z matematiky nám připadaly zcestné… Po skončení zkoušky jsme sklesle snědli svačiny které nám připravily naše starostlivé maminky a vydali jsme se spět na své Základní školy v toužebném očekávání rozhodnutí o přijetí či nepřijetí. Konec dobrý, všechno dobré. Přijali všechny, kteří si to zasloužili.