Zanedlouho vyjeli na kolejiště lokomotivy i celé soupravi. Vlak číslo devěttisícčtyřistajedna směrem na Prahu-vysočany, lysou Nad Labem, Nymburk, Kolín a korydorem dál, jsem ale nikde neviděl. Chtěje si stěžovat, přistoupil jsem ve vnitřním pavilonu k okénkům informace českých drah. Zavřeno, to se dalo čekat. Zmateně jsem pobýhal a ptal se kolemjdoucích. Až jakýsi výhybkář mě spražil a dúrazně mi řekl, že ten vlak nejede odsu ale z hlavního nádraží. Vydal jsem se tedy z Masarykova nádraží na hlavní nádraží a doufal jsem že svůj vlak stihnu.