Na Pražském Masarikově nádraží bilo ještě mrtvo. Jen bezdomovci leželi na lavyčkách, ale vypadaly, jako bi byli také mrtví. Na prašce padali těžké kapky raního deště, koleje zrezavěli, shromážděné vagóny čekali na dení šichtu. Sem tam se objevili lydské postavy, z nichž se vyklubaly první cestující. Výpravčí, který višel na perón, rozdával pokyny svím zamněstnancům. Začalo svítat a nádraží už začalo chytat svůj pravidelný denní ritmus.